Otázky a odpovědi - Ekologická poradna - Ekoporadna VITA - www.vitaova.cz

Odpověď: Stále méně se setkáváme s případy divoce „čoudících“ komínů na našich rodinných domcích nebo okolních továrnách. Zdá se však, že neubývá těch nejmenších „ko- mínků“ – cigaret. Ruku na srdce, není náhodou někdy kolem nás víc kouře cigaretového než průmyslového…?

O škodlivosti kouření pro kuřáky již bylo popsáno mnoho stran článků a odborných publikací. Mnohem méně prostoru bylo věnováno otázce škodlivosti cigaretového kouře pro nekuřáky (tzv. pasivní kouření).

Aniž si to mnozí nekuřáci uvědomují, vstupem do zakouřené místnosti se stávají poměrně náruživými kuřáky. A co víc, pro jejich dýchací cesty, neuvyklé na pravidelné dodávky produktů hoření tabáku a papíru, je to větší šok než pro kouřící jedince.

2 druhy cigaretového kouře
Cigareta při svém hoření produkuje dva kvalitativně různé druhy kouře – tzv. hlavní a vedlejší proud. Hlavní proud je ten, který kuřák vdechuje do plic. Krátké nasátí vzduchu, oharek na konci bílé tyčinky se oranžově zažhne, teplota vyšplhá až k 1.100 ºC. Vysoká teplota zaručí dokonalejší spalování a tím omezí množství vznikajících škodlivin. Tzv. vedlejší proud vzniká při volném hoření cigarety (třeba odložené v popelníku nebo odhozeného nedopalku apod.). Teplota, často klesající k 80 ºC, nevytváří tak dobré podmínky pro hoření tabáku, jako je tomu v předchozím případě. Proto také volně hořící cigareta produkuje více škodlivin, než při „potáhnutí“.

Běžný nekuřák má tedy „čest“ setkávat se především s relativně škodlivějším vedlejším proudem kouře, který je však naštěstí prouděním vzduchu rychle ředěn a dále pak s přefiltrovaným zbytkem hlavního proudu kouře, vydechovaného kuřákem.

Vliv na zdraví
Lidské zdraví je vystaveno působení mnoha faktorů. Je-li poškozeno, lze jen málokdy říci, že příčina je jediná. Také pasivní kouření může být jednou z příčin různých obtíží. Nejčastěji se uvádí vznik neuróz, zhoršení chronických onemocnění, urychlení vzniku některých civilizačních chorob (nádory, kardiovaskulární choroby, opožděný vývoj dítěte), snížení obranyschopnosti organizmu. „Ošemetnost“ vlivů na zdraví spočívá ve značném časovém posunu (i desítky let) mezi expozicí (nadýcháním se kouře) a účinkem na zdraví.


Obecně se však uvádí, že pro zdravé dospělé nekuřáky neznamená pasivní kouření větší zdravotní riziko, ale výrazně snižuje komfort prostředí (málokterý nekuřák rád pobývá v zakouřených prostorách…). To však nemusí platit pro citlivější osoby, zejména děti, těhotné ženy, staré lidi a lidi s chronickým onemocněním dýchacích cest.

Doporučení závěrem
Můžete-li, vyhněte se zakouřeným prostorám nebo je alespoň důkladně větrejte a neskladujte zakouřené ošacení v obytných místnostech, hlavně v blízkosti dětí. Pomoci může také zvýšení příjmu látek posilujících imunitní systém (vitamíny s antioxidačními účinky – A,C,E, prvky selen, zinek).

Odpověď: Než se mléko dostane na náš stůl, musí projít mnohými úpravami. Po nadojení se mléko třídí, čistí, tepelně ošetřuje, případně homogenizuje a chladí. Nakonec se balí a expeduje do obchodů, kde si jej můžeme koupit. Vše je podřízeno maximální hygienické nezávadnosti výsledného produktu. Celý tento koloběh od nakrmení krávy až po krabici mléka v obchodě však zahrnuje spoustu ujetých kilometrů a také větší či menší změnu původní chuti mléka.

Máte-li rádi skutečně čerstvé mléko, tedy „přímo od kravičky“, můžete podpořit lokální trh a koupit si mléko od nějakého sedláka přímo „ze dvora“. Nejedná se o nic nelegálního, pouze pro nízký spotřebitelský komfort málo rozšířený způsob prodeje. Poměrně často jej využívají BIOzemědělci.

Veterinární zákon č. 166/1999 Sb. uvádí, že syrové, mlékárensky neopracované mléko a výrobky z něj mohou být prodávány v místě výroby přímo spotřebiteli, a to za splnění určitých podmínek. Mezi ně patří mj. nahlášení takového způsobu prodeje na okresní veterinární správě, prokázání původu zvířat ze zdravého chovu a zveřejnění informace o tom, že se jedná o neošetřené mléko, které je zdravotně nezávadné až po tepelném opracování. Vyhláška 287/1999 Sb., uvádí, že pasterací mléka se rozumí zahřátí na min. 71,7 ºC po dobu 15 s. Ihned poté je mléko třeba zchladit na teplotu 6 °C. Pasterací dochází k zneškodnění zárodků patogenních organismů, které se do mléka nedostávají z přímo krávy, ale sekundárně, např. z použitých nádob, z nedokonale očištěného struku. Po pasteraci je mléko běžně poživatelné a zdravotně nezávadné.

Odpověď: To, že si podle energetického štítku pořídíme energeticky úsporný spotřebič ještě neznamená, že i jeho provoz bude šetrný. Je třeba počítat s tím, že spotřeba se stanovovala v laboratoři za určitých standardních podmínek, které byly srovnatelné pro všechny spotřebiče, ale které se v každé domácnosti liší. Skutečná spotřeba záleží na tom, jak budeme přístroj používat. Stačí, aby kuchyň byla obrácena na jih, lednice umístěna blízko zdroje tepla, do pračky se dalo více prádla apod., a spotřeba energie může být oproti té deklarované i poměrně značně (až o desítky procent) vyšší!

Pro energeticky úspornější provoz chladniček platí:
prostor chladničky by měl být využit alespoň ze 70 % (za každých 10 litrů objemu chladničky se roční spotřeba elektřiny zvyšuje o 15 – 20 kWh)
Důležitá je teplota vnějšího a vnitřního prostředí (za každý stupeň navíc nad 20 °C okolní teploty vzroste spotřeba energie o 6 %; snížení teploty v chladničce o 2 °C zase znamená zvýšení spotřeby až o 15 %)
Chladnička by měla být v místnosti umístěna co nejdál od zdrojů tepla (sporáku, topení, mimo přímé slunce apod.)
Průměrná teplota v chladničce by se měla pohybovat okolo + 5 °C a v mrazničce – 18 °C
Chladnička by neměla být na vlhkém místě (vysokou vlhkostí vzroste spotřeba en. až o 4 %)
Námraza na výparníku tepelně izoluje a tím snižuje chladící výkon (námraza silnější než 3 mm zvyšuje spotřebu energie až o 75 %); chladničku je proto nutné pravidelně odmrazovat

Odpověď: Každý z nás se po zimě těší na čerstvou křehkou jarní zeleninku plnou vitamínů, aby tak po zimě posílil a očistil svůj organismus. Otázkou ovšem zůstává, co (kromě vitamínů a všech dalších zdraví prospěšných látek) neprospěšného s jarní zeleninou požíváme. Určitě jsou to dusičnany.
Co jsou to dusičnany
Dusičnany jsou chemicky soli kyseliny dusičné (např. draselné nebo sodné soli) a tvoří přirozenou součást rostlinné i živočišné hmoty (produkty metabolismu). Při běžných koncentracích nepůsobí škodlivě.

Co způsobuje zvýšenou koncentraci dusičnanů v plodinách
Obsah dusičnanů v zemědělských plodinách závisí na řadě faktorů a vzájemné interakci jejich působení. K nejdůležitějším faktorům patří světelné poměry (intenzita a délka slunečního svitu). Zelenina ze zimní a předjarní produkce vykazuje vyšší obsahy dusičnanů než z letní sklizně. Zvýšený obsah dusičnanů v poživatinách, respektive v plodinách, může mít svůj původ v nadměrném používání hnojiv (dusičnany jsou hlavní součástí průmyslových hnojiv) v zemědělství a v jejich nevhodné aplikaci (např. na podzim). Umělá hnojiva tak ještě zvyšují obsah dusičnanů, které se v jarní rostlině tvoří přírodními procesy, způsobenými specifickými podmínkami růstu (ty jsou, jak již bylo řečeno, dány malou délkou a intenzitou svitu).

Lze obsah dusičnanů v zelenině ovlivnit kuchyňskou úpravou?
V podstatě to není možné ani mrazením, ani vařením. Ovlivnit množství dusičnanů lze jen podle toho, kterou část rostliny odstraníme a kterou sníme. Koncentrace těchto látek totiž není v rámci jedné rostliny konstantní – různí se podle jednotlivých částí rostliny. Nejvíce se dusičnany soustřeďují do cévních svazků, které vedou vodu (např. u mrkve je to její střední válec; u zelí je to jeho centrální dužnatá část).
Velké rozdíly v obsahu dusičnanů jsou i mezi jednotlivými druhy, odrůdami, popř. konzumními částmi plodin.

Jaké nebezpečí představují dusičnany pro lidský organismus?
Metabolickou přeměnou dusičnanů v lidském těle vznikají dusitany, popřípadě až nitrosaminy s kancerogenními účinky. Další nebezpečí představují dusičnany u kojenců. Vážou se na červené krevní barvivo hemoglobin a blokují tak přenos kyslíku v těle. To může způsobit dýchací problémy dětí doprovázené modráním tkání – tzv. cyanóza kojenců – až udušení.

Co tedy doporučit?
1. Dávat přednost zelenině z ekologického zemědělství (v kvalitě BIO). Ekologické zemědělství nepoužívá žádná průmyslová hnojiva, obsah dusičnanů v těchto plodinách je podstatně nižší. Ekologičtí zemědělci prosazují přirozený vývoj rostliny, neurychlují její růst, ani nijak neovlivňují její biologické vlastnosti.
2. Vyhýbat se konzumaci jarní rychlené a nesezónní zelenině neznámého původu.
3. Malým dětem (zejména kojencům) nepodávat čerstvou zeleninu, ale raději dětskou výživu, která splňuje přísnější předpisy.


Jíst vůbec jarní zeleninu?

Ano, vitamíny a minerály obsažené v zelenině jsou totiž nenahraditelné. Dospělý jedinec se i s větším obsahem dusičnanů dokáže vyrovnat. Tomu napomáhají i antioxidanty - přítomné právě v zelenině -, které ruší případný negativní vliv dusičnanů.

Odpověď: Vaření a topení jsou jistě dvě činnosti, bez nichž se v běžném životě neobejdeme. Pravdou zůstává, že lidská civilizace používá k těmto úkonům v převážné většině fosilní paliva - ať už přímo (spalování zemního plynu na sporáku, plynové průtokové ohřívače TUV apod.) nebo nepřímo (výroba elektřiny v elektrárnách atd.). Dochází-li při vaření, ohřevu TUV či topení ke spalování přímo v interiéru bytu, vyvíjejí se spaliny, které mohou negativně ovlivňovat prostředí bytu, nejsou-li odvětrány.

80 % domácností v ČR používá k vaření a pečení zemního plynu. Při jeho spalování vznikají kromě nezbytného oxidu uhličitého CO2 a vodní páry, jakožto produktů každého (i dokonalého) spalování, ještě další látky. Koncentrace CO2 se v místnostech zvyšuje nejen spalovacími procesy, ale též dýcháním. Podle daného množství vede jeho působení od potíží přes dýchání, přes bolesti hlavy a závratě až ke ztrátě vědomí. Vodní pára H2O sice přímo neškodí, ale zvyšuje vlhkost vzduchu v místnosti. Ta může vést ke vzniku plísní na stěnách a navíc zhoršuje tepelně-technické vlastnosti zdí.

Mezi dalšími produkty, které vznikají při spalování plynu, se jedná především o oxidy dusíku NOx, oxid uhelnatý CO a oxid siřičitý SO2, případně ještě mohou vznikat některé uhlovodíky (např. formaldehyd). Tyto látky mohou mít negativní účinky na činnost horních i dolních cest dýchacích, plic i na krvetvorbu. Mimo to pokud není zajištěna dostatečná obměna vzduchu v místnosti, dochází k úbytku kyslíku.

Podle výsledků epidemiologických studií se předpokládá, že obyvatelé domácností, kde se využívá pro vaření plynových zdrojů, jsou v mírném, ale významném riziku pro vyšší výskyt respiračních onemocnění.

Takže z hlediska produkce emisí škodlivin do vnitřního porstředí bude nejlepší dostupnou alternativou elektřina.
Těm domácnostem, kde se plynových sporáků užívá, doporučujeme:
pravidelné, dostatečné větrání
při vaření používat digestoř
omezení používání plynových infrazářičů
při rekonstrukci vytápění se snažit umístit spalovací jednotku mimo obytné prostory
zabezpečit bezvadný technický stav vařidlových a topných zařízení

Odpověď: S pojmem bionafta se setkáváme na našich silnicích již poměrně dlouhou dobu, ale komplexní informace o původu, použití a hlavně jeho dopadech bychom hledali marně. Proto si nyní krátce objasníme, oč vlastně běží.

Na základě tzv. Oleoprogramu, projektu k využití řepkového oleje jako alternativního pohonu vznětových motorů, jsou bionaftou II. kategorie rozuměny směsná paliva obsahující tradiční naftu a 30 -36 % MEŘO (methylesteru řepkového oleje). V cizině však pojem Biodiesel obvykle chápou jako čistý MEŘO, tedy pouze methylester. Palivo, které je možno pod různými obchodními názvy (např. Setadiesel, Myrodiesel) v současnosti pořídit u benzinových čerpadel v ČR, je palivo na směsném základě, tedy pouze okolo 31 % MEŘO.

MEŘO je látka vznikající esterifikací - mísením methanolu, řepkového oleje a hydroxidu sodného. Výrobní řetězec vypadá zhruba takto: 1 tis. ha řepky = 2,5 tuny oleje = 0,83 tuny MEŘO = 3150 l bionafty. Zbytkovými produkty jsou: řepkové výlisky (40 %), řepkový šrot (23 %) a glycerol (4 %).

Obnovitelný zdroj energie

Z pohledu zemědělského je pěstování řepky v našich klimatických podmínkách bezproblémové a jsou s ní velké zkušenosti. Slušná výkupní cena a jistota výkupu vedla zemědělce v letech 1991 až 2002 k výraznému zvýšení osevní plochy z 127 tisíc ha na 334 tisíc, což tvoří téměř 11 % veškeré orné půdy v ČR, zhruba 1/3 výměry tvořila řepka k produkci bionafty. V roce 2001 bylo v ČR vyrobeno 71 tisíc tun MEŘO a z něj 218 tisíc tun bionafty, přičemž více než 1/4 byla exportována. Spotřeba bionafty již tedy tvoří 10 % spotřeby nafty, což nás řadí na 2. místo v Evropě za Francii (dle směrnice EU by v roce 2020 mělo být 20 %). Francie vzhledem k obecnému konsensu využívá bionaftu povinně v městské dopravě a 5% MEŘO je přimícháván automaticky v rafinériích do normální nafty (produkce 323 tisíc tun MEŘO v roce 1997). Výrobě také nahrává dotační podpora, neboť 1 litr MEŘO stojí 21 Kč, což je více než 1 litr nafty po zdanění. Protože je litr MEŘO dotován 3 Kč a bionafta zařazena mezi ekologické výrobky s 5% daní, je možné dosáhnout na čerpacích stanicích ceny nižší než u tradiční nafty. Tato dotační politika včetně ostatních nepřímých dotací stojí stát asi 1 mld. Kč ročně, avšak bohatě se vyplácí jak ekologicky v údržbě krajiny, tak ekonomicky v zaměstnanosti.

Bionafta je běžně k dostání u všech benzinových pump a při jejím používání jsem nezaznamenal žádný problém. Naopak ani spotřeba se nějak nezvýšila, hluk se rozhodně snížil a „voní“ to taky rozhodně lépe. Vzhledem k průrazu palivové nádrže jsem si vyzkoušel i odbouratelnost a po dvou měsících místo na trávníku nenajdete (zkuste si to s obyčej- nou naftou...).

Závěrem tedy vzhledem k ceně, ekologičnosti, podpoře domácí výroby, podpoře zemědělců a využití krajiny obecně, ohleduplnosti k automobilu a hlavně dobrému pocitu jednoznačně doporučuji.Třeba za čas budeme všichni jezdit na čistý MEŘO z Olomouce a nějaká nafta z Perského zálivu nám bude lhostejná...


Vladimír Kanich
Člen poradního sboru Vity.


Poznámka redakce: Tento článek není návodem k ústupu od používání hromadné dopravy. Ta bude k životnímu prostředí vždy šetrnější než individuální automobilová.

Odpověď: Existuje řada školních pomůcek a potřeb, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. A není to jen hledisko šetrnosti k přírodě, ke kterému by se mělo při nákupu těchto věcí přihlížet (např. aby výroba těchto materiálů nezatěžovala životní prostředí, aby po nich nezůstalo zbytečně moc odpadu). Maminky by si měly všímat i toho, jestli jsou všechny pomůcky pro děti bezpečné a zdravotně nezávadné, tzn. aby neobsahovaly škodlivé látky.

Které škodlivé látky mohou být obsaženy ve školních potřebách?

- Organická rozpouštědla – mohou být obsažena v lepidlech, ve fixech a zvýrazňovačích, v laku na povrchu tužek a pastelek. Rozpouštědla zajišťují, aby lepicí hmota zůstala měkká. Většinou jsou zdraví škodlivá - dráždí sliznice, působí narkoticky, mohou poškozovat játra, ledviny, nervy a mozek. Speciální lepidla by neměla v žádném případě přijít do rukou dětem.

- Těžké kovy – jsou charakterizovány velkou hustotou, tzn. specifickou hmotností (g/cm3), mnohé z nich jsou toxické. Za nejnebezpečnější se považují kadmium, olovo, chrom, které mohou být obsaženy v plastelínách a keramické hlíně (výrobky, které ale splňují české právní předpisy a normy, jsou pro děti bezpečné), v olejových a temperových barvách (pro vodové a prstové barvy platí přísnější předpisy na obsah těžkých kovů), v pigmentech, ve stabilizátorech PVC.

- PVC (polyvinylchlorid) – umělá hmota mající karcinogenní (rakovinotvorné) účinky. Dle zpracování rozlišujeme tvrdé a měkčené PVC. Tvrdé PVC většinou obsahuje různé stabilizátory (olovo, kadmium apod.) a bývají z něj vyrobeny některé obaly a víčka na fixy a zvýrazňovače. Měkčené PVC obsahuje změkčovadla (např. ftaláty), které nejsou chemicky vázány a mohou se uvolňovat do slin dětí při olizování a okusování. Ftaláty jsou organické látky, soli kyseliny ftalové. Ftaláty se v lidském organismu ukládají do tukových tkání a hromadí se zde (tzv. bioakumulace). Předpokládá se, že tyto látky mohou působit hormonálně i karcinogenně. Z PVC prášku a změkčovadel jsou vyrobeny např. modelovací hmoty vytvrzované v peci (Modelit). Při vytvrzování se mohou uvolňovat škodlivé výpary (organické látky z modelovací hmoty nebo produkty jejich rozpadu).

- Organická anilínová barviva – jsou obsažena v olejových a temperových barvách.

Abyste se vyhnuli případným škodlivinám, doporučujeme dávat přednost:
• nelakovaným pastelkám, tužkám, štětcům, …
• fixům na vodní bázi (water based), zvýrazňovačům v pastelkách
• vodou ředitelným lepidlům bez organických rozpouštědel (Bílá lepící pasta, Drago, Herkules)
• plastelínám nebo keramické hlíně
• vyhýbat se modelovacím hmotám z PVC (Modelit)
• dávat přednost vodovým a prstovým barvám

Z hlediska životního prostředí dále doporučujeme používat:

• Sešity a bloky z recyklovaného papíru, abychom šetřili naše lesy. Výrobky z recyklovaného papíru jsou označeny, ale poznáme je také podle barvy – recyklovaný papír je spíše našedlý až nažloutlý, ne čistě bílý. K psaní a kreslení je ale stejně vhodný jako papír bílý, vyrobený čistě ze dřeva.
• Pístová plnící pera raději než bombičková. Použité bombičky, pokud je znovu neplníme, znamenají zbytečný plastový odpad.
• Výrobky z ekologičtějších surovin, např. dřevěné pastelky, zvýrazňovače v pastelkách, kovová pera ad.

Při nákupu vybírejte pokud možno pouze řádně označené výrobky (s uvedením výrobce nebo dovozce, příp. věkové vhodnosti), spotřebitelské informace musejí být v češtině. Výrobkům, které odpovídají českým předpisům a normám, bylo vydáno prohlášení o shodě. Poznáme je tak, že na obalu najdeme značku shody tvořenou písmeny CCZ. Výrobky označené CE odpovídají předpisům Evropské unie.

Do aktovky patří samozřejmě také svačinka. I tu můžeme připravit „ekologicky“ tak, aby po ní nezůstala hromada odpadků a ještě přitom ušetříme. Mikrotenový sáček můžeme používat opakovaně a z ubrousků vybereme ty, které jsou vyrobeny z recyklovaného papíru. Nápoje v jednorázových obalech (krabičky, plastové láhve, hliníkové plechovky) obsahují kromě velkého množství cukru také chemické přísady (barviva, konzervační látky). Místo těchto uvaříme dětem raději čaj do uzavíratelné plastové láhve, kterou můžeme používat opakovaně.


Na konci prázdnin jsme podnikli malý průzkum v několika papírnictvích a zjistili jsme, že všechny prodejny nabízely většinu výše uvedených školních pomůcek šetrnějších k přírodě i zdraví dětí.

Další informace najdete v Ekologické poradně Vity (59 661 11 58).